26. června 2012

Barvy života

     Nedávno se mi splnil sen. Navštívila jsem Anglii a Wales. Nebudu psát o tom, jak to bylo úchvatné /což nepochybně bylo/, ani o tom, kde všude jsem byla. Ono totiž ani nejde popsat jak krásně tam bylo. Vesničky, malebná centra, ruiny, moře, útesy...je toho tak moc, že bych se nedobrala konce. A místa, která jsem navštívila? Byl by to pouze výčet názvů, které stejně neumíte dekódovat, pokud jste ona místa nenavštívili a nemáte k nim svou sbírku vzpomínek. Vlastně štos.

Ale přesto, přidávám nějaké fotografie, abyste mohli závidět, popřípadě vzpomínat na krásné časy :)).









     Další věcí je, že jsem samozřejmě patřičně shoppovala a i když jsem chtěla v prvé řadě věcně obdarovat své drahé, na sebe jsem nezapomněla. Tudíž poskytnu pár fotografií svých britských/vešských úlovků.

 tyhle epesní brýle mám z PRIMARKU - jo, možná jsou moc velký, ale:
 a) koupila jsem si je ze srandy - další 2 kámošky maj ty stejný
b) nejspíš si velkýma okulárama kompenzuju svůj malý vzrůst

 zářivé laky, opět z PRIMARKU, ten fialkovej mám 
zrovna na nehtech (jak můžete vidět na dalších fotkách :))

 stejné balení laků po čtyřech, tyhle jsou decentní, perleťové, 
koupila jsem je kamarádce Simonce (jen doufám, že si to nepřečte, 
než jí je stihnu dát :D)

 nádherný etno prstýnek z mého milovaného obchodu Claire's, 
který je u nás bohužel jen v Praze

páv, opět z Claire's (toho vypadenýho kamínku si nevšímejte, 
dám si ho zpět vsadit :D)

______________________
Tak a teď trošku z jiného soudku.

Koupila jsem si takovou záhadnou věcičku z Avonu. Jsou to jakési transparentní linky, na které nanesete oční stín a rázem máte linku barvy onoho stínu. Byly levné a nedalo mi to, i když jsem si myslela, že to bude shit. Ale kupodivu to shit nebyl a opravdu to funguje, huray! :))


testovala jsem je s čokoládovým stínem...

...a voila! jinak, nic moc kvalitní práce z mé strany, 
čmárala jsem to trošku narychlo :D (anebo jsem prostě lama, vyberte si :))

A pak mě napadlo, že si k tomu dotvořím transparentní pusu. Není to nic těžkého, je to efektní a k výrazněji nalíčeným očím je to až téměř nutnost.

nejprve si na rty nanesu make-up (můj oblíbený BB Cream - opravdu dobrá investice), 
rtěnka vydrží déle a dosáhnu OPRAVDU transparentního vzhledu

nanesu béžový odstín rtěnky (ano, nejde moc vidět :D),
 toto je mámina stará Colortrend kiss 'n' go, 
odstín tam bohužel není

a takhle to pak vypadá

finální look

Poznatky z poslední doby:

1) Někde jsem četla, že se dá tvářenka použít místo rtěnky a že opravdu vydrží. Ne, nedá. Ne, nevydrží. Anebo bych možná nesměla mít shitózní tvářenku...inu, posuďte sami:

Prostě asi takhle: rtěnka vede!

2) Taky jsem četla, že když si dáte denně 300mg (15ml) rybího tuku, budete lépe metabolizovat a vaše tělo spálí až 25% přijatých kalorií. No samozřejmě jsem hned kvapčila do lékárny a oný hnus si pořídila. Třeba to bude stát za to :)).


A proč vám to říkám? No, mohla bych být mrcha, nechat si to pro sebe a bleskurychle si sama metabolizovat, ale uznejte. Čím víc nás na Zemi bude hubenejch, tím víc se nás sem vejde, ne? :))

Tak žijte blaze a užívejte nadcházejících prázdnin!



23. května 2012

Parisbeautymusichappiness

     KVĚTEN, květen, hmmm...květen. Co mě napadá? Za prvé, konečně se oteplilo a na můj vkus vlastně až moc /jsem nevděčný parchant/ - můžu ale nosit šatičky :)). Další věcí je, že jsem byla v Paříži. Po čtyřech letech. Bylo to magnifique a génial. Jelikož jsem pařížské "mástrpísy" měla možnost vidět už kdysi, trávila jsem svůj čas povětšinou na hřbitovech. Hřbitovy miluju, nejsem, pravda, žádnej upírák, metalista nebo magor do horrorů, jsem prostě jen funerální typ. Musela jsem jít totiž na hřbitov Pere-Lachaise pozdravit Jima Morissona a nalepit mu orbitku na strom /nesnažte se chápat/, taky se podepsat na Wildovo plexisklo a prostě navštívit hrobečky všech legend spících na tomto kouzelném hřibitůvku /velikostně vlastně spíš "hřbitovák"/ věčným spánkem. Taky jsem se stavila na Montparnasském hřbitově, abych zanechala podepsanou metro-jízdenku na Baudelairově hrobě a abych bloudila několik hodin kvůli /naštěstí ne marné/ snaze najít hrob Guye de Maupassanta. Samozřejmě jsem ochutnala legendární pařížskou cibulačku a navštívila spoustu obchodů a, dobře, i pár těch pamětihodností /Notredame, Sacre Coeur,.../. Když jsem byla v Lucemburských zahradách, úplně náhodičkou jsem narazila na Sarkozyho. No dobře, né uplně tak narazila, měl tam nějaký výstup, kol sebe konvoj, sekuriťáky, kupu novinářů a dvě kupy zvědavých Pařížanů a turistů skandujících jeho jméno. Vlastně jsem ho ani neviděla, musel by být trošku vyšší...
     Do paměti se mi ale vryl hlavně večer strávený na Montmartru. Nádherný teplý večer, kdy jsem se, po zdolání téměř nezdolatelných schodů, nechala namalovat jedním šikovným umělcem, jehož jméno /na kresbě mírně nečitelné/ je nejspíše Gozon.


Málem mě to rozbrečelo, je to nádhera. Co myslíte?

     Na Montmartru jsem si pak v úžasné restauraci na zahrádce dala café latté a medila si jak nikdy :)). Nebýt toho, že mě na odchodu pokákl neomalený a nejspíše hluboce dotčený holub.
     Poslední den jsem se na rozloučenou s Paříží plavila po Seině - parníčkem, žůva!



Tam za mnou je Jim Morrison. Blíž se jít nedalo. Jo a zmokla jsem. Hodně.




       A další věcí je, že květen je nejspíš posledním měsícem, kdy si můžu vylepšit/zkazit výzo, který vlastně už moc zkazit nejde. Ale už jenom měsíc a jsou tu prázdniny! Takže, hlavu vzhůru a nenechte si nikým a ničím zkazit dobrou náladu! Poslouchejte skvělou hudbu...
...jako je tahle a žijte blaze!

1. dubna 2012

Yea, the life changes...

     Myslela jsem si, jak nechutně stagnuji. Jak úporně a úmorně stereotypní a nezajímavý život vedu. Přesto to není tak úplně pravda.
     No dobře, pořád bydlím v bezvýznamné malé vesnici, jež jsem překřtila na "Prdelwood",  /podle někoho je fakt démn-kůl bydlet na vesnici, ale sorry, po11 ti letech už se to nedá brát ani jako hloupej vtip/ dřu jak kůň, abych se dostala aspoň do třeťáku a taky furt smrdím doma, poněvadž v mé úchvatné domovině se nedá ani s nikým normálním stýkat, pokud nejste členem nějakého místního "supr-drsňáckýho" ghetta. No, thanx.
     Ale jak si tak pročítám své starší příspěvky a uvažuji o smyslu života - haha, za to může Wildeův Obraz Doriana Graye /aneb Stává se ze mě akademik/ zjišťuji, že k pár změnám od začátku roku vlastně došlo. Odkazuji se ke svému příspěvku z 25. ledna. Takže: povídání se zrcadlem omezuji, na počítač kašlu - používám noťas a už mám Facebook. Asi kvůli nátlaku okolí nebo co. Anebo jsem nejspíš potřebovala aspoň minimální změnu.
     A Trojku /luckily/ nezavřeli!

Taky opět slintám v buticích.

Do tohohle nejspíš co nejdříve investuji:

lodičky HUMANIC, +- 2500,-

sluneční brýle H&M, 249,-

náhrdelník H&M, 299,-

balerínky Promod, 29,95 eur

A to je asi tak všechno. Prozatím :)). Přeji slunečné, plodné a kreativní jarní dny!

26. března 2012

Think I see the spring!

     Ano, je to tady. Jaro. Snad v plné kráse - doufejme, že takovýto počas nám už zůstane. Máme před sebou fesťáky, výlety na kole či kolečkáčích, do prodeje se uvádí jarní kolekce a lidi se párují. Někteří. Na mě zatím evidentně nic neleze /myslím jaro/, a tak si vše vynahrazuji aspoň plánováním výletů za sluncem, koncerty, slevami a barvičkami. Letos už jsem byla na svých drahouších Charlie Straight a musím se pochlubit, mám to jejich nové CD a to i podepsané od drahouše Alberta.


     Další věcí je, že se snažím zabývat barvičkami a různorodými vzory. Neznamená to, že bych do teď nebarvičkovala, ale určitě ne ve větší míře. Co si pamatuji, hodně jsem poslední dobou kombinovala s černou. Vlastně černá převládala /černé kalhoty, modrá košile, černá vesta, atp./. Ale jakmile jedna moje kamarádka /zarputilá vyznavačka POUZE černé barvy/ začala polehoučku laškovat s červenou /nejprve lodičky, potom brýle/, řekla jsem si, že to není prča. Asi bych byla vadná, kdybych si jela v temném stínu. A proto jsem začala tvořit a kombinovat a přišla jsem na dvě věci: 
1. kombinace více opravdu barevných barev /bílá, šedá atp. se nepočítají/ dobrá jest
2. kombinace více vzorů zdá se býti proti pravidlům, avšak pravidla se porušují
Zde jsou nějaké ukázky


Kombinace sukně a košile je prý proslulá. Malý tip: Pokud nechcete vypadat jako super-přísná úča nebo nejste úča, nezapínejte si košili úplně ke krku. A když si ještě navíc ohrnete rukávy, look dostane jemný nádech. 


 Kombinace šikmých pruhů na košili a fleků jak od štětce na šortkové sukni se mi zdá zajímavá. Ano, je to poněkud art a když to ještě doplníte velkým prstenem jak po babičce, mám dojem, že to má ten pravý staro-nový šmrnc.

   
     Navíc jsem po dlouhé době zavítala do svého oblíbeného knihkupectví Kanzelsberger /toho Budějckýho/ a jako obvykle jsem neodešla s prázdnou.


 Naprosto geniální knížka, ale není to moc levná záležitost (450 Kč). Přesto doporučuji. Najdete v ní spoustu tipů a triků jak být "stylová", ale přitom nikoho nekopírovat. Tahle knížka taky funguje jako jakýsi průvodce Paříží, kde najdete tipy na všemožné /kolikrát i neznámé/ butiky a obchůdky, hotely, wellness, a také internetové stránky, kde si můžete koupit kousek "francouzského stylu" i bez návštěvy Paříže. Knihu napsala slavná francouzská modelka Ines de La Fressange, tudíž máte jistotu, že věci zde považovány za stylové, jsou opravdu stylové. Alespoň tedy v Paříži :)).


Nezbytnosti. Kromě zmiňované knihy navíc ELLE, bible módně informované ženy/slečny/dívky, a také exemplář mé oblíbené kosmetiky Alverde. Je přírodní, kvalitní není vůbec drahá a navíc krásně voní. Dostupná v řetězcích DM.

Tímto končím a přeji vám krásné jarní dny!
Pozn.: Křiklavě zeleně označená slova v textu jsou ODKAZY! :))



                          

18. února 2012

Panoptikum smutných duší

     Měla jsem sen. O nesplněném snu.

     To, co jsme chtěli jsme mít nemohli a to, co jsme měli jsme si neuvědomovali. A není to pravda? Nechodí to tak vlastně i v reálném životě? Náhoda usedla na špatné místo a to k beznaději. Ty dvě se spolčily proti nám, smrtelníkům, a trýznily nás až do Soudného dne.
     Jo, asi takhle jsem se cítila. Jako mravenec, na kterého dříve, či později někdo šlápne. Jako ryba, kterou dříve, či později někdo uloví. Ale tak to přece chodí! I člověk jednou umře, ví to, a nedělá si iluze, že bude vládnout světu - navěky. Každý má jen určitý čas a s tím se snaží naložit podle svého gusta. V tom snu jsem nemohla. Cítila jsem se jako loutka ve směšném panoptiku smutných duší, kterou někdo ovládá a ona nemůže nic dělat.
     Milovala jsem okamžik, kdy jsem se probudila. A milovat budu. Miluji vědomí, že jsem svého osudu strůjce a nechci, aby mě někdo svázal nebo umlčel. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, když mi nikdo nedrží dlaň na ústech a nikdo a nic mi nebrání v pohybu.

Krásný pocit...


 

25. ledna 2012

Středeční vylité srdíčko

     Předchozí rok se rozplynul, zbyly jen vzpomínky. Teď je tu opět nový začátek. Nebo možná konec, kdo ví. Někdo do roku 2012 vtrhnul sloním krokem, někdo se jen tak opatrně vplížil. Třeba já. Těžko můžeme vědět, jak tento rok bude vypadat (i když někteří "jasnovidci" věří, že to ví). Já jsem tak nějak neutrální. Nevím, jestli se mám něčeho obávat nebo na něco těšit. Zatím žiji v nevědomosti a neustále mám tendenci do sešitů psát letopočet 2011...
     Každopádně neregistruji zatím žádné závratné změny. Až na to, že jsem o rok výš (zdárně jsem totiž dokončila prvák na úmorném gymplu a přestoupila na ještě úmornější gympl), mám 1 vrásku a pihu navíc a také se mohu radovat ze stále boubelatějšího já - bravo. Jinak si nadále povídám se zrcadlem, nadávám počítači, sabotuji Facebook a chrochtám, když se směju. Na tohle totiž žádná předsevzetí neplatí. A stejně je mám, jen aby se neřeklo.
     Ale abychom otočili list. Pololetí se nebezpečně blíží a já si opět dokázala, že prostě nejsem matematik, fyzik, ani chemik. Ale to není žádná novinka. Podstatné je, že s pololetím přichází "jupí" jaráky. Asi zase vypadnu aspoň na den do Prahy, protože potřebuju Starbucks.
     A když jsme u toho kafe, musím podotknout, že jsem více než zdrcena z obávaného zrušení mé nejoblíbenější art kavárničky - Trojky. A to nadobro. Proto chci utvořit menší propagandu k podpoře této originální kavárny a tím pádem vás nakopnout k zúčastnění se oficiální happeningové akce, která se koná  31. 1. 2012 přímo v Trojce (Dům pánů z Kunštátu, Brno). Kdyžtak zčekujte stránky: http://www.3trojka.cz/.

Tohle je ode mě dnes asi všechno, každopádně přeji, ač se zpožděním, vše nejlepší do celého nového roku.

23. prosince 2011

Hudba mého srdce

     Dlouho jsem tu nebyla. Co dlouho! Kdyby existovalo slovo, vyjadřující delší dobu než dlouho, bylo by to ono.
     Každopádně asi první věc, co budu muset udělat, bude revitalizace designu tohoto blogu. Vlastně až druhá. První je tento příspěvek, ve kterém vás seznámím se svým momentálním playlistem. Tím vám nahodím záchrannou udičku s tipy, kdyby vaše stará cédéčka či elpíčka (jo, jsem obstarožní naivka) byla už značně ošoupaná a došla vám inspirace při hledání nové hudby.

Peter Gabriel - My Body Is A Cage



Kings Of Leon - Pyro



Red Hot Chili Peppers - Happiness Loves Company



Ano, jen zlomek z toho, co je momentálně v mém playlistu. Ale nutno podotknout, že pokud neznáte takové Kings Of Leon, kápli jste na tu správnou kapelu. Vydali již pět alb a všechna jsou naprosto geniální. Vážně, vřele doporučuji. Mějte se pěkně a užívejte Vánoc!