KVĚTEN, květen, hmmm...květen. Co mě napadá? Za prvé, konečně se oteplilo a na můj vkus vlastně až moc /jsem nevděčný parchant/ - můžu ale nosit šatičky :)). Další věcí je, že jsem byla v Paříži. Po čtyřech letech. Bylo to magnifique a génial. Jelikož jsem pařížské "mástrpísy" měla možnost vidět už kdysi, trávila jsem svůj čas povětšinou na hřbitovech. Hřbitovy miluju, nejsem, pravda, žádnej upírák, metalista nebo magor do horrorů, jsem prostě jen funerální typ. Musela jsem jít totiž na hřbitov Pere-Lachaise pozdravit Jima Morissona a nalepit mu orbitku na strom /nesnažte se chápat/, taky se podepsat na Wildovo plexisklo a prostě navštívit hrobečky všech legend spících na tomto kouzelném hřibitůvku /velikostně vlastně spíš "hřbitovák"/ věčným spánkem. Taky jsem se stavila na Montparnasském hřbitově, abych zanechala podepsanou metro-jízdenku na Baudelairově hrobě a abych bloudila několik hodin kvůli /naštěstí ne marné/ snaze najít hrob Guye de Maupassanta. Samozřejmě jsem ochutnala legendární pařížskou cibulačku a navštívila spoustu obchodů a, dobře, i pár těch pamětihodností /Notredame, Sacre Coeur,.../. Když jsem byla v Lucemburských zahradách, úplně náhodičkou jsem narazila na Sarkozyho. No dobře, né uplně tak narazila, měl tam nějaký výstup, kol sebe konvoj, sekuriťáky, kupu novinářů a dvě kupy zvědavých Pařížanů a turistů skandujících jeho jméno. Vlastně jsem ho ani neviděla, musel by být trošku vyšší...
Do paměti se mi ale vryl hlavně večer strávený na Montmartru. Nádherný teplý večer, kdy jsem se, po zdolání téměř nezdolatelných schodů, nechala namalovat jedním šikovným umělcem, jehož jméno /na kresbě mírně nečitelné/ je nejspíše Gozon.
Málem mě to rozbrečelo, je to nádhera. Co myslíte?
Na Montmartru jsem si pak v úžasné restauraci na zahrádce dala café latté a medila si jak nikdy :)). Nebýt toho, že mě na odchodu pokákl neomalený a nejspíše hluboce dotčený holub.
Poslední den jsem se na rozloučenou s Paříží plavila po Seině - parníčkem, žůva!
Tam za mnou je Jim Morrison. Blíž se jít nedalo. Jo a zmokla jsem. Hodně.
A další věcí je, že květen je nejspíš posledním měsícem, kdy si můžu vylepšit/zkazit výzo, který vlastně už moc zkazit nejde. Ale už jenom měsíc a jsou tu prázdniny! Takže, hlavu vzhůru a nenechte si nikým a ničím zkazit dobrou náladu! Poslouchejte skvělou hudbu...
